Každý máme svůj Everest

7. january 2011 at 16:28 | BajuBaju |  Uncommon banalities
Když jsem poprvé uslyšela tuhle větu, zdála se mi nějak podivná, řekla jsem si až "Co je to za hloupost?" a myslela jsem si, že půjde, jak se říká jedním uchem dovnitř a druhým ven.Ale nějak se mi, bez mé snahy nebo vědomí, usídlila v hlavě a já o ní po čase začala zase a hlouběji přemýšlet.


Došlo mi, že to rozhodně není hloupé, spíš naopak, ohromně chytré. Každý má jakousi svou "horu", na kterou celý život leze a je jen na něm, jak vysoko se dostane, čím je jeho vrchol. Někomu třeba nevadí zůstávat doma u televize nebo u knihy, jeho vrcholem je třeba rodina, nebo ani ta ne, jen to své domácí pohodlí. Někdo, kdo nic neočekává, nic si nepřeje, třeba dosáhne vrcholu dříve, než vůbec začne pořádně stoupat a třeba ho to baví, třeba mu to i vyhovuje. Pak jsou zase jiní, ti až nezdravě ctižádostiví a sebevědomí, kteří jdou, jak se říká "přes mrtvoly" jen aby dosáhli toho, co si přejí a na svůj vrchol třeba ani nemají šanci se dostat. Takovíhle lidé mívají tu svou horu až nehezky vysokou a nejde jim o nic jiného než o to, být co nejvýš, ať se tam dostanou jakkoli, nezajímá je ta cesta. Jenže ti pak zapomínají, že čím výš jdou, tím víc ten pád bolí. Někdo jiný třeba svůj vrchol celý život hledá a někomu je to úplně jedno.

Podle mě je důležité, najít si svůj vrchol, ale také (a možná mnohem víc) užít si tu cestu nahoru.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement